Odborné knihy Tomáše Halíka nejsou vědecké, rozhodla komise

Dle komise Rady pro výzkum, vývoj a inovace 14 jeho publikací nesplňuje požadavky kladené na monografie uznatelné jako výstup vědecké práce.

Zdroj: Česká Pozice, Jan Schneider
Vydáno: 25.11.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy
foto: © archiv Tomáše Halíka, Česká pozice

Čtrnáct publikací profesora Tomáše Halíka bude provozovatelem informačního systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (IS VaVaI) odstraněno z Rejstříku informací o výsledcích (RIV).

Stane se tak na základě projednání Odbornou komisí pro společenské a humanitní vědy, poradního orgánu vládní Rady pro výzkum vývoj a inovace. Důvodem je skutečnost, že ony Halíkovy publikace (uplatněné v letech 2007 až 2011) nesplňují požadavky kladené na monografie uznatelné jako výstup vědecké práce dle Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů.

Sdělil to svým dopisem z 11. listopadu (přikládáme jej ve formátu PDFzde) premiér v demisi Jiří Rusnok, který je z titulu své funkce současně předsedouRady pro výzkum, vývoj a inovace, odborného a poradního orgánu české vlády.

Situace nevídaná

Situace je to podle znalců nezvyklá, ba nevídaná. Bude dobře rozvážně přemýšlet o tom, jak k ní mohlo dojít, co k tomu zavdalo příčinu a jak je možné, že k té katarzi došlo najednou – a až teď. A jestli to nesignalizuje možnou existenci více podobných problémů. A co ta situace znamená – ale také, co neznamená. Bude jistě trvat delší dobu, než nalezneme kvalifikované odpovědi. Některé aspekty problému však můžeme opatrně naznačit již nyní.

Nejviditelnější je v celém případě postava Tomáše Halíka. Budiž přímo a na rovinu řečeno, že se nemíníme přít s Odbornou komisí pro společenské a humanitní vědyvládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Respektujeme její závěr, že Halíkovy práce „nesplňují požadavky kladené na monografie uznatelné jako výstup vědecké práce dle Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů“.

Dovolujeme si ale podotknout, že tím není dotčena otázka, zda Halíkovy knihy mají jiné kvality, či nikoliv. Pro mnoho Halíkových čtenářů celá tato kauza nebude mít valného významu. Naopak, bude-li Halík kvůli tomu lacino a bulvárně očerňován, bude to mít na prodej jeho knih nepochybně pozitivní dopad. Negativní reklama je též reklamou.

Vůči druhé straně bude nutno též něco odfiltrovat. Je nezbytné předeslat, že dopis ministerskému předsedovi s tímto podnětem zaslal Daniel Solis, který je s Tomášem Halíkem v lítém sporu. Jejich spor mádelší genezi. Solis se vyjádřil o Halíkovi, že patří k podporovatelům Nového světového řádu. Halík místo odpovědi Solisovi „diskrétně“ upozornil rektorku školy, na níž Solis tehdy vyučoval, na tyto Solisovy aktivity, jimiž podle Halíkova názoru poškodil prestiž oné školy. Od té doby jsou do sebe zaklesnuti a vzájemně veřejně propírají své kvality vysokoškolských pedagogů. Nu, což, to by nebylo na škodu, naopak. Máme svobodnou společnost a osoby veřejně činné, jak opakovaně nalezly soudy, musejí vůči sobě strpět mnohem více než nějaké šedé myši.

Kombajn na peníze

Solisovi byl impulsemčlánekna blogu Jiřího Stodoly, z nějž v dopisu premiérovi bohatě cituje. Nemá cenu se v této souvislosti zabývat dalšími hlasy přidávajícími se ke kritice Halíka či Solise, protože to by problém posouvalo jinam. Zde je důležité pouze uvést, že kontext této události je méně věcný a více zavádějící, kontroverzní a plný emocí.

Podstatné je, že zde se právě na tomto rozbouřeném pozadí vynořuje ostrý, velmi konkrétní útes. Nejde již o střetnutí dvou rozkohoutěných vysokoškolských pedagogů, jednoho „chorobné mysli“, druhého snad „chorobných ambic“, nebo co.

Jde o uplatňování výsledků publikační činnosti v komplikovaném systému hodnocení vědecké činnosti. Lidově se mu říká „kombajn“, protože zřejmě slouží – nepopiratelně kromě svého původního záměru – též i k prostému dolování peněz ze státního rozpočtu (respektive nedokáže tomu účinně zabránit). Některé subjekty se na takové „kreativní“ uplatňování výsledků přímo specializují. Vznikl tak velmi zvláštní druh podnikatelské činnosti.

V této souvislosti je ovšem na obranu Tomáše Halíka proti rychlým a zjednodušeným soudům třeba říci, že výsledky publikační činnosti vysokoškolských pedagogů k zařazení do Rejstříku informací o výsledcích (RIV) navrhují vysoké školy, nikoliv sami autoři. Naskýtá se zde otázka, nakolik nutně musel Tomáš Halík vědět, že jako vědecké jsou k posouzení předloženy jeho „předvánoční meditace“ (které nemusejí být nutně „plytké“, jak píší jeho kritici, to zase odfiltrujme druhé straně).

Otázka je to však důležitá, neboť publikační výsledky zařazené do databáze RIV jsou oceněny body, které znamenají peníze. Dostávají je příslušné fakulty, na nichž působí ocenění autoři. Halíkovy práce tak přinesly podle bloggera Stodoly Univerzitě Karlově, respektive Filozofické fakultě UK, 600 tisíc korun. Zde vyvstává další a velmi logický problém: Bude Univerzita Karlova po vyřazení Halíkových publikací tyto peníze vracet?

Jde o peníze, tady končí legrace. Jak je možné, napadne bystrého čtenáře, že se na nesoulad kvality zařazených Halíkových prací s vládní metodikou přišlo až nyní, když nejstarší – nyní vyřazené – Halíkovy práce byly uplatněny již v roce 2007?

Hodnotit výsledky je ošidné

Kromě rychlé univerzální odpovědi, že je v tom bordel, existují i náhledy strukturovanější. Zkoušel někdo z laskavých čtenářů hodnotit nějaké výsledky výzkumu, vývoje nebo inovací? A jestli ano – třeba v technickém oboru – má o ošidnosti celé problematiky dozajista velmi plastickou představu. A to lze v této oblasti ještě leccos změřit, odzkoušet a porovnat. Oproti tomu oblast společenských a humanitních věd, to je opravdu jedna velká proměnná.

Člověka právem napadne, má-li cenu se o něco takového pokoušet. Na druhou stranu jde zase o peníze, a je nutné a prospěšné nalézt nějaký efektivní systém hodnocení, odlišný od ryze subjektivního (byť asi nebudu sám, koho napadne, jestli takové ryze subjektivní hodnocení by nebylo přes všemožné námitky přece jen operativnější, lacinější, rychlejší, a nikoliv v neposlední řadě i transparentnější, protože by bylo založené na konkrétní osobní, nikoliv kolektivní odpovědnosti).

A protože se celá kauza jeví jako potenciálně skandální, bude nutno zachovat nejen dekorum, ale i zdravý rozum, nestrannost a velmi přesný úsudek. Už i proto, že se celá kauza nejeví skandálně pouhou náhodou. Obsahuje důvodná podezření, že některé příčiny – a samozřejmě i následky – mohou být právem označeny za velmi závažné. A bylo by nanejvýše užitečné nejprve indikovat, zda – a které – to jsou, a soustředit se právě a jenom na ně. Bylo by totiž žádoucí, aby se s prostředky státního rozpočtu určenými na podporu vědy, jichž není nikdy dost, zacházelo velmi obezřetně.

Be the first to comment

Leave a Reply