Doc. Jelínek : K mé kritice Mons.Halíka

Autor: Otakar Jelínek

Žertovná koláž: Ondřej Höppner

Vzhledem k tomu, že se  v Parlamentních listech  objevují články i jiných autorů o mé kritice Mons.Halíka, chtěl bych stručně  podat  k některým bodům bližší vysvětlení  a uvést na pravou míru, v čem tento spor spočívá.

  1. Kontroverze mezi mnou a Mons.Halíkem probíhá ve dvou rovinách: 
    1. filosoficko-teologické a
    2. ryze akademické.

 Po studiu některých Halíkových spisů jsem o prázdninách  již před dvěma lety vypracoval poměrně rozsáhlou  analysu jeho filosoficko-teologických postojů (26 stran) pod názvem „Kritické zamyšlení nad působením  Mons. prof. PhDr Tomáše Halíka,Th.D.“  Jsem velmi vděčný významnému filosofu Jiřímu Fuchsovi za to, že stěžejní část tohoto elaborátu byla nedávno uveřejněna  v Distanci ( revue pro kritické myšlení) č. 3, 2015, str.7-32, a je nyní k dispozici zájemcům i na Internetu.

Celá tato analýza  je provedena z výlučně katolického hlediska a byla určena zejména pro katolické biskupy, jimž byla také jmenovitě rozeslána. Pro úplnost dodávám, že text mé analýzy jsem  zaslal též několika významným filosofům i duchovním a také rektoru Karlovy university i děkance Filosofické fakulty UK. Snažil jsem se popsat  nejen Halíkova filosofická východiska, ale i způsob jeho literární činnosti.

Jádrem mého textu je konfrontace Halíkových názorů s encyklikou sv.Jana Pavla II. Fides et ratio. Odvolávám se zde dále výlučně na církevní dokumenty po II.vatikánském koncilu, abych se vyhnul tomu, že bych mohl být nařčen z ultratradicionalismu.  Můj postoj k teologickým otázkám se opírá o skriptum prof.Kubalíka Theologia fundamentalis, o jehož orthodoxnosti vlastním vyjádření z arcibiskupství pražského v dokumentu s jednacím číslem a podpisem Mons.Škarvady, biskupa blahé paměti. Snažil jsem se tak přesvědčit představitele katolické církve u nás, aby k řadě věcí uvedených v tomto „Kritickém zamyšlení“ zaujali  veřejně rozhodné stanovisko, a předejít tak tomu, aby ani v budoucnu nedocházelo v základních náboženských věcech ke klamání veřejnosti a zejména  mládeže.

V závěrečné části této analýzy, která však nebyla v Distanci publikována, jsem podrobil kritice také universitní působení prof.Halíka.

  1. K mým dopisům:

Halík ve svém hanopisu vůči mé osobě  uvádí, že mé dopisy o něm  čítají stovky stran. To je nesmysl ze dvou důvodů. Předně jde  pouze o několik dopisů, které se navíc týkají vedle marginálního Halíka daleko důležitějších věcí:

  1. Kardinála G. Müllera, prefekta Kongregace pro nauku víry, jsem oslovil z toho důvodu, že jsem ztratil důvěru v domácí církevní představitele, kteří nechávají dle mého soudu heterodoxní názory Mons.Halíka bez povšimnutí. Kdyby na pražském arcibiskupství působil člověk jako Jenštejn nebo Zbyněk Zajíc z Hasenburku, nemusel bych se uchylovat do Říma. Jen jsem přeložil Halíkův text uveřejněný v Respektu do angličtiny a vyslovil podezření o jeho orthodoxnosti. Kongregace pro nauku víry v Římě je úřadem, který by měl podobné záležitosti kompetentně posoudit.
  2. b) Dopis kardinálovi Dukovi byl zcela důvěrný a osobní. Kromě kritiky Mons.Halíka obsahoval též dlouhé pasáže o stavu katolické církve v malém městečku hradecké diecéze za minulého režimu. Kritizoval jsem v něm rovněž i kardinála Vlka za to, že přerušil v Praze staroslověnskou liturgii a za to, že se nepostaral o to, aby tělo zemského patrona sv.Vojtěcha bylo znovu umístěno na místo, které mu  v katedrále vykázal Otec vlasti. Dopis obsahoval i pasáž o Kostnickém koncilu v souvislosti s Husovými oslavami. Ovšem kardinálu  Dukovi jsem nestál ani za to, aby mi sám sdělil, zda dopis obdržel, natož aby naň odpověděl. Vlastním pouze potvrzení z arcibiskupství, že mu byl můj dopis předán.
  3. Můj dopis E.kardinálovi Joachimu Meisnerovi do Kolína nad Rýnem se především týká přímo jeho osoby. Jemně v něm naznačuji, že jeho svědectví o Halíkově teologickém vzdělání v klíčovém dokumentu dosvědčujícím Halíkovo svěcení je v rozporu se skutečností, kterou je možno zjistit z Halíkova vlastního  životopisu.
  4. V klíčovém dopise do Oxfordu, který nebyl dosud zveřejněn, vycházím z údajů uveřejněných v časopise oxfordské university o dr.Luďku Sekyrovi, které byly též částečně přeloženy do češtiny v Parlamentních listech. Upozorňuji představitele oxfordské university na fakt, že v anglickém článku kritizovaný Sekyra a je v úzkém vztahu s Mons.Halíkem. Skutečnost, že Halíkův čestný doktorát navrhla právě Harris Manchester College, v jejímž vedení se Sekyra nachází, by mohla být považována za autonominaci (self nomination), která je explicitně vyloučena Řádem oxfordské university. Dle mého soudu je také diametrální a do očí bijící rozdíl mezi bývalými  opravdu zasloužilými našimi čestnými doktorandy z Oxfordu, T.G.Masarykem, E.Benešem a Václavem Havlem a v mnohých ohledech kontroverzním Halíkem! ( v příloze je plné znění tohoto mého anglického dopisu).

Mé  námitky  vůči Mons.Halíkovi v rovině akademické jsou ryze odborného charakteru a proto se pokusím nejprve osvětlit některé základní věci.

Vysokoškolské studium u nás je nyní třístupňové:

  1. bakalářské, končící obhajobou bakalářské práce, titul Bc.

  2. magisterské, končící obhajobou magisterské práce, titul Mgr nebo MUDr v případě lékařů.

  3. doktorské, neboli postgraduální, končící obhajobou doktorské disertační práce před příslušnou oborovou radou tvořenou schválenými odborníky v oboru, titul Ph.D. za jménem (neboli vědecký doktorát).

Z toho vyplývá, že vědecký doktorský titul  Ph.D. nebo Th.D. uváděný za jménem je možné získat pouze v takovém doktorském postgraduálním  studiu, které trvá minimálně 3 roky. Tato praxe platí téměř na celém světě. Novějšímu titulu Ph.D. odpovídá  náš starší titul CSc. Kromě toho existovala za minulého režimu i  nejvyšší vědecká doktorská hodnost DrSc., která byla u nás po sametové revoluci zrušena. Na Slovensku se nadále uděluje.

Absolventi magisterských studijních programů, kteří získali titul magistr, mohou navíc vykonat v téže oblasti studia státní rigorózní zkoušku, jejíž součástí je obhajoba rigorózní práce. Po jejím vykonání se udělují tyto akademické tituly:

  • v oblasti práva doktor práv (ve zkratce JUDr. uváděné před jménem),

  • v oblasti humanitních, pedagogických a společenských věd doktor filozofie (ve zkratce PhDr. uváděné před jménem),

  • v oblasti přírodních věd doktor přírodních věd (ve zkratce RNDr. uváděné před jménem),

  • v oblasti farmacie doktor farmacie (ve zkratce PharmDr. uváděné před jménem),

  • v oblasti teologie licenciát teologie (ve zkratce ThLic. uváděné před jménem)

Akademický problém Mons.Prof. PhDr.Halíka  spočívá v tom, že on sám nikde žádné doktorské studium neabsolvoval. Oprávněně používá před jménem pouze svůj akademický titul doktora filosofie PhDr., který mu byl udělen v roce 1972  na základě obhajoby jeho rigorózní  práce  “Křesťanství jako utopie. K dialektice dějin křesťanského sociálního myšlení.“ (Rigorózní práce.) Praha, Univerzita Karlova, Fakulta filozofická 1972.

Po sametové revoluci strávil Halík nějaký čas studiem na Papežské Lateránské universitě v Římě, kde mu byla (po obhajobě práce v češtině!) v roce 1992 udělena  akademická, nikoliv doktorská  hodnost licenciáta teologie Thlic. Jeho doktorské studium, které započal na této universitě mu bylo přerušeno. Aniž by absolvoval doktorské studium  teologie zakončené řádným doktorátem v Římě nebo v Praze, získal Halík v témže roce 1992  na Papežské teologické fakultě ve Wroclawi  vyšší docentskou hodnost ThDr hab. Tím byly porušeny dokonce i polské zákony, které pro udělení hodnosti Dr hab. vyžadují od uchazečů předchozí řádný vědecký doktorát v oboru.

K tomu došlo tím způsobem, že Halík ve Wroclavi

  1.  uvedl svůj akademický titul doktora filosofie PhDr namísto požadovaného doktora vědeckého a

  2. uplatnil zde podruhé svou habilitační práci „Katolická kultura a česká společnost po II.vatikánském koncilu“, za níž mu byl již předtím  Karlovou universitou 21.5.1992 udělen diplom docenta v oboru sociologie. Papežská teologická fakulta Halíkovi posléze udělila 13.října 1992 na základě  této habilitační práce titul habilitovaného doktora teologických věd (!), směru praktické teologie  Tomuto polskému titulu Th.D.hab. odpovídá u nás  docent teologie.  Diplom s číslem 3 byl Halíkovi  vystaven až dva roky poté dne 29.9.1994.

 Mons.Halík se tím ve Wroclawi dopustil jasného akademického podvodu. Není možné, aby někdo mohl získat za tutéž habilitační práci vědecko-padagogické tituly v různých oborech, jednou sociologie u nás a  teologie v Polsku!  Je také naprosto zřejmé, že Prof. Halík  používá svůj titul Th.D.  za jménem neoprávněně, neboť řádné doktorské studium teologie a dokonce ani filosofie nikde neabsolvoval.

99 odst. 10 zákona č.111/1998Sb., podle nějž Halíkovi dne 7.12.2006 osvědčil tehdejší rektor Karlovy university prof.RNDr Václav Hampl, DrSc. právo užívat titul Th.D. se týká absolventů postgraduálního doktorského studia. Takové studium ovšem Mons.Halík nikde neabsolvoval, ani v Římě, ani v Praze, ani ve Wroclawi. Dle mého soudu a mých zjištění na základě vlastních  Halíkových údajů o jeho vzdělání není prof.Halík schopen předložit žádnou  řádně obhájenou disertaci a to ani ve filosofii, ani v teologii. Proto si dovoluji platnost tohoto osvědčení zpochybnit, neboť uvedený §99 odst.10 se v Halíkově případě nedá aplikovat, protože se týká výlučně absolventů postgraduálního doktorského studia, což není  Halíkův případ.

Dle mého soudu jsou všechna Halíkova jmenování zatížena jistou anomálií. Při jeho habilitaci v roce 1992 mu byla prominuta Fakultou sociálních věd skutečnost, že nevlastní titul vědeckého doktora. Tehdejší zákon to umožňoval. Je velmi nepochopitelné, že navzdory tomuto nedostatku mohl být posléze jmenován dokonce profesorem. Neznám žádného jiného profesora Karlovy univerzity, kterému by chyběl vědecký doktorát. Všichni profesoři uvádějí za svým jménem vědecké doktorské tituly typu DrSc., CSc. nebo Ph.D či Th.D. Profesor Halík bez vědeckého doktorátu  zaujímá tak z nepochopitelných důvodů anomální výsadní postavení ve společnosti našich řádných profesorů.                                                                                                                                                                                                                                     

Doc.RNDr Otakar Jelínek, CSc (75),  (27.června 2016).

Be the first to comment

Leave a Reply