Česká televize poskytuje PR pro NATO a nepokrytě obhajuje okupaci Afghánistánu

Autor: Dan Veselý

Zdroj: Britské Listy

Zveřejněno: 23. 4. 2010

Další pekelný kousek z kuchyně České televize tentokrát z pořadu Kontexty s názvem Zahraniční mise aneb Češi ve zbrani a mottem “Zveme si do studia hosty, kteří nám pomáhají nacházet patřičné souvislosti a zasazovat věci do kontextu (sic!)” mně přivádí na myšlenku, že by nebylo úplně od věci tuto veřejnoprávní organizaci alespoň bojkotovat.

Hosty relace, patrně pečlivě kádrované, aby nedošlo k nějakým nepodloženostem, například k tomu, že by zde mohla silněji zaznít kritika české angažovanosti na nepopulární okupaci této nešťastné, třemi dekádami sužované země, byli Jan Österreicher, podplukovník Gen. štábu AČR, lékař, velitel nemocniční základny, Jan Vevera, psychiatr, major AČR, účastník mise v Afghánistánu, Václav Pecha, bývalý šéf českého Provinčního rekonstrukčního týmu v Lógaru, Vít Střítecký, analytik Ústavu mezinárodních vztahů, Daniel Solis, politolog, a Daniel Kroupa, politolog a VŠ pedagog, s moderátory Lucií Vopálenskou a Petrem Dudkem.

Moderátoři pořadu postupně představili jednotlivé hosty s jejich tituly, funkcemi a občanským zaměstnáním. Jako poslední byl představen “politolog, kritik české zahraničně-bezpečnostní politiky Daniel Solis”, tedy jediný odpůrce nepopulární okupace oproti sedmi jejím zastáncům, včetně moderátorů. Nebylo to zdaleka poprvé, kdy byli do pořadu o kontroverzních záležitostech delegováni obhájci české a západní zahraniční politiky či obdobných zájmů. Maně se mi vybavuje další “analytický” pořad ČT Historie.cs, kde se v díle věnovaném bratrům Mašínům, jež většina Čechů považuje za zločince, sešli pro jistotu pouze jejich obhájci-historikové, potažmo obdivovatelé. O nestrannosti pořadu nemůže být vůbec řeč, pokud moderátorka hosta uvede jako “kritika české zahraničně-bezpečnostní politiky”. Tato obezřetně zvolená formulace se choulí do hávu korektnosti jinak — zejména v případě Afghánistánu — mimořádně destruktivní misie, o jejíchž děsivých peripetiích se v textu zmíním.

Petr Dudek dal ve svém vstupu najevo profesionální znepokojení nad tím, že “sociální demokraté a komunisté brání navýšení českého kontingentu v Afghánistánu”, že to “může ohrozit závazek ČR vůči Alianci a ta že nesplní slib, který po ní žádal generální tajemník NATO” s tím, že “Slováci “mimochodem svůj kontingent v Afghánistánu navyšují, že se Česká republika nemůže vyhýbat zodpovědnosti.” atd. Výzkumník Vít Střítecký (kterého osobně dobře znám) na to odpověděl, že již nyní vysíláme do Afghánistánu málo vojáků, že s těmito a dalšími závazky vůči Alianci jdou “určité benefity, které ČR sdílí” a vyjádřil smutek nad tím, že do zahraničí obecně posíláme málo vojáků. Podle jeho slov ale není naše republika “teritoriálně ohrožena”. Přestože máme jisté závazky, jak Střítecký uvedl, nehrozí nám tedy bezprostřední nebezpečí, což je vcelku pozitivní zpráva od někoho, kdo kope za zájmy ministerstva obrany a zbrojních firem Moderátorka se jediného hosta, jenž je tvrdým odpůrcem ­­­okupací cizích, válkou sužovaných zemí — Daniela Solise (kterého také osobně znám) — velmi moudře zeptala, zda “je rád, že se český kontingent v Afghánistánu pravděpodobně navyšovat nebude”. Solis se nad formulací této otázky trochu pozastavil a nepatrně pocuchal nervy moderátorů i ostatních, když výše uvedené závazky odmítl přijmout za své a začal zpochybňovat navyšování počtu vojáků v oblasti s poukazem na to, že neustále stoupají počty zabitých afghánských civilistů (Podle konzervativního listu USA Today bylo koaličními vojsky v prvních tří měsících roku 2010 zabito 72 civilistů – pozn. aut.), že je nasazována munice s ochuzeným uranem, která má negativní dopad jak na zdraví českých vojáků, tak na zdraví civilního obyvatelstva. Zmínil se také o chystané červnové ofenzivě NATO v Kandaháru, přestože existuje možnost vyjednávání s Talibanem, jež by mohla vést k utlumení bojových aktivit, a vyslovil tedy pochybnost, zda má takové navýšení vůbec smysl. Lucie Vopálenská patrně do rána flámovala, neboť nevím, jak si mám vysvětlit její reakci na naprosto logickou Solisovu argumentaci — “Jste tedy rád, že se navyšovat nebude?” Politolog Kroupa Solisovi a divákům vysvětlil, že mají všichni občané sdílet závazky vůči anachronistické agresivní alianci společně s “naší vládou”, již si zvolili. Nevím o tom, že by byla Fischerova vláda řádně zvolena v demokratických volbách. Zmínil se také o výhodě, že “nemusíme nést všechny náklady spojené s naší bezpečností.” Ovšem, to je věru královská výsada, když nám podle Stříteckého nehrozí teritoriální ohrožení. Není to v průběhu celosvětové finanční krize trochu zbytečný luxus? Debata se tedy od ochuzeného uranu a jeho děsivých dopadů na lidské bytosti včetně našich vojáků a jejich genofondu šmahem přesmykla na výhody členství v Alianci před neutralitou a také na mimořádně geniální výrok Jana Österreichera, že přece “bráníme demokracii a právní stát”. Před těmito slovy je možné pouze zasalutovat, i když se mi zdá, že jde o účelovou mantru, kterak zakrýt řečníkovu omezenou intelektuální kapacitu. Vopálenská se opět zaskvěla, když se vojenského psychiatra Vevery zeptala, jak prožívá skutečnost, že nebude znovu nasazen do pole. Vevera ve své litanii jako správný lékař téměř resuscitoval Sašu Vondru, když vyčítavě naznačil, že můžeme být rádi za to, že u nás neexistuje branná povinnost. Václav Pecha se rozohnil, že neplníme řádně závazky dané Alianci a zejména kvůli tomu, že “vojáci procházeli nejistotou, zda budou mise navýšeny, či nikoliv, že nebyli svým koaličním kolegům schopni říct, jestli zůstanou atd..” To podle jeho slov bylo “přinejmenším nemorální, až hraničící s hyenismem” a dodal, že “tito lidé dělají dobré jméno republice.” Opravdu? Ptali jste se většiny lidí v Afghánistánu i na Západě, zda brutální okupaci, jež je založena čistě na zájmech určitých korporací, politických a ekonomických elit (plánovaný ropovod TAPI vedoucí právě přes “problematická území” v Afghánistánu — z Herátu do Kandaháru — pozn. aut.), jak posléze Solis načrtl, a nikoliv na demokratizaci té země, jak se lze snadno přesvědčit i v západním tisku?

Politolog Kroupa sklopil studenoválečnické hledí a jal se zeširoka vysvětlovat, že obrana naší vlasti může být prodloužena až k somálským pirátům. Podle něj se kupříkladu “zhroutí stát v Africe a výsledkem jsou naprosto nekontrolovatelné útoky pirátů napadajících obchodní lodě, jež i k nám vozí zboží” a rovněž uvedl, že takovým rizikům je nutno předcházet. Kroupa by jako politický vědec měl něco vědět o kořenech konfliktu v Somálsku, které sahají až k diktátorovi Siadu Barremu, který byl 12 let podporován Spojenými státy a během občanské války v 2.polovině 80. let připravil 50 000 Somálců o život. Hladomor, který sužoval zemi po Barreho pádu na prahu 90. let a který stál stovky tisíc životů, byl z velké části způsoben jeho represivní politikou. Následující Clintonovy humanitární vpády do Somálska zabily až 10 000 lidí. Když se v této chaotické zemi konečně ujala moci vláda, jež měla velkou podporu u místního obyvatelstva mimo jiné díky tomu, že dokázala zajistit relativní bezpečnost v zemi a pokoušela se nastartovat její ekonomický chod, byla na konci roku 2006 svržena etiopskou invazí podporovanou Bushovou vládou. Somálsko se opět propadlo do násilí zažehnutého tímto vpádem, které v průběhu následujících dvou let připravilo dalších 10 000 osob o život. Zde je třeba hledat kořeny zoufalství, mizérie a společně s toxickým odpadem z Evropy, jenž zamořil rybářské rajony, i pirátství. Nikoliv řešit tyto problémy, jak Kroupa navrhuje, zahraničními intervencemi, neboť nás většina místních považuje za nepřítele. Kroupovi by se jistě nezamlouvalo, kdyby nějaká africká země hypoteticky zaútočila na Českou republiku kvůli tomu, že její prezident popírá globální oteplování, jehož ničivé dopady danou zemi drasticky trýzní. Tedy jím navrhovaná řešení krizových situací paradoxně tyto situace způsobují, jak je vidět na příkladě Clintonových humanitárních intervencí a Bushem podporované etiopské invaze v Somálsku.

Daniel Solis nekompromisně odmítl angažovanost českých vojáků v zahraničních misích obecně: “Je velice oblíbeným tématem hájit naše zájmy a bezpečnost tam, kde vzniká nějaké potenciální nebezpečí. Je to nová ideologie asymetrického boje a preemptivního úderu. Jde o velmi sofistikovanou a nebezpečnou doktrínu, která nám umožňuje pod jakoukoliv záminkou vyvolat pod falešnou vlajkou jakýkoliv konflikt kdekoliv na světě.” Solis dále prohlásil, že podobně vykonstruovaný popis platí i pro Afghánistán, načež mu do řeči skočil major Vevera: “To nemůžete myslet vážně, útoky na Dvojčata se nestaly?” “Kdy nějaký Afghánec ohrozil naši zemi a naši bezpečnost?” zeptal se v duchu tématu Kontextů Solis Vevery. Ten, zjevně zaskočen, nahrál Solisovi na smeč krajně hloupým výrokem: “Taliban zaútočil na Dvojčata.” Než stačil Solis na tuto pitomost dostatečně odpovědět, byl přerušen moderátorčinými slovy: “Jak to bylo podle vás, pane Solisi (zvýrazněno autorem)? Ale jenom stručně, abychom se od Dvojčat dostali dále.” Zde směska arogance a hloupost Lenky Vopálenské, jakmile má být racionální argumentací zpochybněn naprostý nesmysl a vulgární mýtus, jemuž zřejmě i řada inteligentních lidí stále věří, nabyla bizarních tvarů. Solis odpověděl, že ony pasy atentátníků nebyly talibanské ani afghánské, ale saúdskoarabské. Chtěl bych Solise doplnit, že Saúdská Arábie — jednoznačně nejrepresivnější muslimský stát na světě — je od 30. let 20. století nejpevnějším a nejcennějším muslimským spojencem Washingtonu, a to z dobře známých důvodů. Solis se snažil jít ve své argumentaci hlouběji, když odkázal na prezidentskou směrnici č. 9 Spojených států nařizující útok na Taliban ještě před útoky z 11/9 (o tomto obšírně píše třeba kanadský ekonom a novinář Michel Chossudovsky — pozn. aut.). Uvedl, že jde v akademických kruzích o poměrně známou záležitost, načež mu nejapně skočil do řeči major Vevera: “U nás na Univerzitě Karlově, alespoň na psychiatrii ne.” Tímto rádoby vtipem, kterému se nesměle zasmála pouze moderátorka, Vevera alespoň v mých očích posvětil svou naprostou nekompetenci hovořit o politických událostech v Afghánistánu, a zařadil se tak do role pouhého statisty neschopného v debatě rozumně pokračovat. Solis se ale nenechal vyvést z míry: “Mělo jít o útok na Taliban, jenž nechtěl spolupracovat s určitými koncerny, které hodlaly vybudovat plynovod…” Vopálenská jej ale přerušila a snažila se celou diskuzi snést na pevnou zem a do patřičných mantinelů, neboť jeden z hostů očividně na scénáři nespolupracoval a téma Kontextů bylo přece o ničem jiném: “My jsme pochopili to, že nesouhlasíte, že by navyšování kontingentu české armády mimo naše území nějak pomáhalo (zvýrazněno autorem).” Jan Österreicher dále v souvislosti s Talibanem a 11/9 uvedl, že “terorismus v našich hodnotách nemá co dělat.” Jako kdyby neexistoval daleko závažnější a ničivější státní terorismus, na němž se byť pasivně sám Österreicher podílel právě v Afghánistánu a který bez mrknutí oka schvaluje. Daniel Solis podotkl, že je otázkou, do jaké míry Taliban útoky na NATO podpořil, nebo či spíše stál v cestě komerčním zájmům nějakých soukromých subjektů.” Na to opět zareagoval psychiatr-voják Vevera s bystrostí sobě vlastní: “Vy si tedy myslíte, že ten Taliban na ty Dvojčata…že to nebylo tak?” Solis opět kontroval tím, že Taliban byl dosazen k moci v Afghánistánu tajnými službami Spojených států a Pákistánu (zde znovu odkazuji na Michela Chossudovského a jeho publikaci Válka a globalizace — pravda o 11. září — pozn. aut.). Vít Střítecký okomentoval proběhnuvší výměnu názorů kritikou, že ač Solis nazval “pohledy, které my tu v zásadě sdílíme, hluboce zakotvenou ideologií, tak sám zastává ideologicky vyhrocený postoj” a popřel fakt, že by sdružení demokratických zemí pod praporem NATO spolupracovalo s nadnárodními korporacemi v Afghánistánu (toto tvrzení vyvrací již plánovaná stavba ropovodu TAPI, dále kontrakty americké společnosti DynCorp či v nedávné minulosti aktivity americké firmy KBR, pobočky koncernu Halliburton, kde zastával vysokou pozici Dick Cheney — pozn. aut.). Lucie Vopálenská měla šťastnou chvilku, když prohlásila, že podobné postoje ale sdílí řada občanů.

Diskuse pokračovala v méně napjatém tónu a týkala se investic do zahraničních misí, zda jde o malé, či vysoké částky; zapálený apologet afghánského dobrodružství Daniel Kroupa samozřejmě znovu zopakoval, že chráníme životy obyčejných Afghánců atp., až padla další perla z úst paní Vopálenské: ” Pobít teroristy, to by prostě bylo zapotřebí.” Vzhledem k tomu, že se Taliban, ač nepochybně zločinná organizace, rekrutuje z domácí populace a na řadě míst země se těší určité popularitě, například díky svým sociálním programům, bylo by jistě zapotřebí vyvraždit miliony lidí; neb jaký je rozdíl mezi talibem a jeho stoupencem? Investigativní historik a novinář Gareth Porter spolupracující s agenturou IPS před několika dny napsal článek, v němž tvrdí, že v provincii Kandahár, jež se má v červnu stát terčem masivního útoku US/NATO, 85% místních preferuje vyjednávání s talibanci na místo vojenské operace a považuje je za “své bratry”, tj. Zhruba 382 500 lidí. Zahrnuje snad paní Vopálenská i tyto lidi do své definice “teroristy”, jež je třeba “pobít”, nebo jen některé z nich? Porter také píše, že podle průzkumů veřejného mínění považuje většina Kandahárců za větší nebezpečí než Taliban afghánskou národní armádu a policii a okupační síly považuje za “primární hrozbu pro svou bezpečnost”. Proč tedy účastnící diskuse až na jednu výjimku nestojí za názorem většiny obyvatel klíčové afghánské provincie, kterou tolik dychtí osvobodit? Jak orwellovské, že?

Daniel Solis poté prohlásil, že podle organizace Human Rights Watch v průběhu okupace Afghánistánu zabila okupační vojska 8 000 civilistů (Novinář Jonathan Steele již v roce 2002 v článku Forgotten Victims publikovaném v listu Guardian napsal, že následkem amerického bombardování Afghánistánu v průběhu prvních čtyř měsíců mohlo přijít o život až 20 000 Afghánců — pozn. aut.) a výrazně narostla produkce opia (dnes 93% světové produkce — pozn. aut.). Psychiatr-voják Vevera: “Co vám přijde divného na tom, když je v zemi zmatek a nejsou tam dostatečné bezpečnostní služby, že je tam víc drog než předtím? To je snad optimální!?” Tuze duchaplná reakce od dušezpytce. Za devět let působení vojsk US/NATO tu máme zvýšený počet civilních i vojenských obětí a rekordní nárůst opia. Z toho lze NATO jen těžko vyvázat. Petr Dudek vrátil nebezpečně směřující diskusi zpět do hranic vytýčených tématem aktuálních Kontextů otázkou, zda-li se na těchto nepředloženostech nějak podílí česká armáda. Nepodílí se přímo, avšak v této zemi operuje pod hlavičkou organizace, jež objektivně páchá válečné zločiny.

Debata se posléze přenesla na výčet pozitivních aktivit českých jednotek v Afghánistánu, rozebíraly se žabomyší spory českých politiků ohledně vyslání/stažení českého týmu, vnímání české veřejnosti týkající se naší angažovanosti v Afghánistánu atd. Petr Dudek citoval průzkum veřejného mínění z roku 2008, podle nějž by “jenom40% respondentů poslalo české vojáky do Afghánistánu, a když se řekne bojová mise, souhlasí jenom třetina (zdůraznil autor).” Dudek se obrátil na Václava Pechu s dotazem, co by mohla armáda udělat proto, aby lidé lépe rozuměli tomu, co armáda v zahraničí dělá. Pecha odvětil, že co se naší angažovanosti v Lógaru týče, “je zde nedostatek PR”, že naši chlapci a dívky nejsou “krvelační vojáci, kteří se tam chtějí mermomocí poprat” a že je třeba “vyzvednout pozitiva.” Mluvil jsem s jedním absolventem afghánské mise, jenž si posteskl, že si tam moc nezastřílel. Daniel Solis se nato dle svých slov uchýlil k “argumentu, který bude pravděpodobně brán přitažený za vlasy”, tedy, že během okupace Německa ve 40. letech zde byly postaveny téměř dálnice, Hitler realizoval spoustu podobných projektů, a přirovnal stávající situaci v Afghánistánu k ruské invazi a okupaci Československa v roce 1968; že je tedy nutné kritizovat kontext celého dobrodružství. Politolog Kroupa za souhlasného přikyvování hostů prohlásil: “Toto tvrzení je, řekl bych, na hranici zdravého rozumu, když použiji hodně mírný výraz; porovnávat naše mise na pomoc demokratické zemi, kde si občané notabene zvolili demokratickou vládu — s nacistickou nebo komunistickou okupací je naprostá nehoráznost (Kroupa by jako politický vědec měl vědět, že loňské volby v Afghánistánu byly notně zkorumpované stejně jako nynější afghánská vláda, jak Solis v odpověď uvedl. V politických funkcích sedí členové spřátelené Severní aliance, která například podle afghánské feministické skupiny RAWA ve zvěrstvech Taliban dokonce překonává — pozn. aut.). Moderátorka se vyhrocující se diskusi snažila zlehčit slovy: “Pane podplukovníku, cítil jste se v Afghánistánu jako okupant?” Nemusíme ani nahlížet do výkladového slovníku. Avšak zde bych být Danielem Solisem užil bližšího příměru — zmínil bych se o sovětské okupaci Afghánistánu, kdy Rusové také stavěli školy, nemocnice a jinou civilní infrastrukturu. Ženská práva nebyla tak porušována jako za vlády Talibanu ani za vlády Severní aliance. V Kábulu a okolí bylo na rozdíl od dneška relativně bezpečno atd.

Jan Österreicher na otázku moderátorky, zda je možné v Afghánistánu zvítězit, odpověděl, že pokud se podaří afghánské armádě a policii postarat o bezpečnost ve své zemi, “tak jsme vyhráli.” Solis ale vyjádřil nesouhlas s poukazem na skutečnost, že řada odborníků z britské a americké armády se naopak domnívá, že vojensky vyhrát v Afghánistánu nelze: “Jediná cesta k vítězství je cesta diplomacie, která probíhá; například Saúdská Arábie byla zapojena do vyjednávání s Talibanem, ale to bylo zmraženo kvůli chystané ofenzivě NATO v Kandaháru.” Na závěr pořadu si Jan Österreicher ještě přisadil: “Kam vstoupí noha českého vojáka, tam platí český právní řád.” Na jak dlouho ovšem? Co to vlastně v překladu znamená? Nepopírá tak pan podplukovník vše, co zastánci cizích intervencí obhajují? Jakákoliv apologetika vývozu západní demokracie tímto výrokem dostala co proto.

Nicméně se dílo ČT podařilo, protože diváci relace na anketní otázku “Má podle vás Česká republika vysílat své vojáky na zahraniční mise?” 86% respondentů odpovědělo — Ano. Na úplný konec bych oprášil snad jen starý, ale stále platný výrok profesora Oskara Krejčího: “Demokracie začíná tam, kde končí signál ČT.”

Be the first to comment

Leave a Reply