Warning: set_time_limit() has been disabled for security reasons in /web/htdocs2/danielsoliscz/home/www/wp-content/plugins/updraft/updraft.php on line 39
Nástroje Bilderbergu v Českých zemích | Daniel Solis Report

Nástroje Bilderbergu v Českých zemích

ROZŠÍŘENÁ VERZE ČLÁNKU Z ČASOPISU ŠIFRA

Zdroj: Časopis Šifra

Bilderberg je mezinárodní soukromá lóže vlivných individuí z klíčových segmentů společnosti, pojmenovaná podle stejnojmenného hotelu v nizozemském Oosterbeeku, kde se poprvé sešla v květnu roku 1954. Skupinu vedli od samého začátku muži s rodovými tituly, konkrétně, jeden kníže, dva baroni, a po jednom hraběti a vikomtovi. Jediným kmánem ve vedení Bilderbergu, byl někdejší nacista (člen NSDAP), nositel železného kříže I. a II. třídy, ministr hospodářství, zahraničí, vice kancléř a prezident SRN (1974 – 1979), Walter Scheel (1919 – 2016).

Skupina Bilderberg má svým pánům z řad nadnárodní finanční oligarchie, tzv. internacionalistům, pomáhat realizovat jejich hospodářskou agendu. Pod hospodářskou agendu spadá i agenda politická, která se zabývá kontrolou produktivní populace a redistribucí „zbytkových“ zdrojů, které zůstávají, po vyvedení zisků, k dispozici společnosti na chod celého národohospodářského aparátu (v dnešní době již nemůže být řeč o národohospodářství, neb byly národy v původním smyslu slova redukovány, pokud ne rovnou téměř zrušeny, a hospodářství je přesouváno na vyšší, nadnárodní, či rovnou globální úroveň). Lidi, kteří prosazují přechod politických struktur na onu vyšší, řekněme „nadnárodní“ úroveň, na úkor zažitých, dosavadních a podle těchto lidí přežitých národních států, lze označit jako internacionalisty.

K pacifikaci populace, jež je „dřena z kůže“ na hranici únosnosti, slouží zejména media (vedle farmaceutického a potravinářského průmyslu a dalších moderních vymožeností). Media jsou také vhodná pro manipulaci trhu, ale ta je v době digitální možná i jinak. Již není třeba vysílat do Londýna jezdce z Waterloo, kteří by šířili klamnou zprávu o vítězství Napoleona a prohře Wellingtona. Při tom, jak se dodatečně ukázalo, tomu bylo naopak.

Media jsou vhodná zejména během společenského rituálu, který se nazývá „volby“, konané ve jménu nového božstva zvaného „demokracie“. V dnešní době by bylo možné napsat, že „demokracie“ je „opiem lidstva“ – ale byl by to výrok veskrze kacířský. Jen málo kdo by si nechal sáhnout na to jediné, co lidem zbylo z iluze, že mohou ovlivnit chod dějin. Media tuto veskrze materialistickou thesi vehementně přikrmují. Ve jménu demokracie a s pomocí medií se vraždí bezpilotními letouny v exotických zemích, ve jménu demokracie se vedou války a moderní inkviziční procesy s neposlušnými. Jako argument stačí říci, že to je pořád lepší než středověk a že je to ve jménu pojmu, který je ukotven někde v Antice. Když lidem vládla církev, čekala je za dobré chování odplata v nebi. Nyní vládne demokracie, a v jejím jménu zvolené loutky. Česká republika právě zvolila v doplňovacích volbách do zcela zbytečné horní komory parlamentu 27 nových senátorů, světobornými 15,4 procenty všech oprávněných voličů. Tak vypadá demokracie v praxi.

Nyní se na nebe již tolik nevěří, tak stačí, když je lidem nabídnut spořádaný život s dostačujícím vzděláním a zdravotní péčí. To vše, pokud možno, téměř zadarmo. Ale nic není zadarmo. Media se totiž postarají o to, aby společnosti nevadilo, že je, lidově řečené neustále brána na hůl velmi malou skupinou vyvolených, byť nevolených vládců světa, které doslova dojí společnosti na všech stranách a ve všech ohledech. Války za demokracii nejsou v tomto světle nic jiného než  zaváděním a optimalizací systému k efektivnějšímu vykořisťování lokální populace nadnárodními korporacemi, které se v dané oblasti hodlají usídlit. Buď je daná oblast bohatá na zdroje, nebo je strategicky významná. Nadnárodní korporace nejsou tak abstraktními entitami, jak by se na první pohled zdálo. Mají své vlastníky, dobře ukryté, za svými investičními fondy, právnickými kancelářemi a schránkovými společnostmi.

České Země oplývají jedním s klíčových zdrojů. Nejsou to tolik žádané nerostné suroviny, prostřednictvím kterých lze dobře světu vládnout, (viz petrodolar), ale jsou to zdroje lidské. Přiznejme si, jsme jedna z nejlepších montoven na světě. A umíme vyprodukovat, na to málo, co máme, relativně hodně peněz.

Státní dluh a lichva

Z ČR odešlo loni 346 miliard korun na dividendách do zahraničí, zejména Rothschildové si prostřednictvím Arcelor Mittal Ostrava vyplatili do zahraničí 23 miliardy korun. Jen letos (2016) padne na splácení státního dluhu 52 miliardy korun.

Státní dluh, který u nás převyšuje 40 % HDP, se samozřejmě neustále zvyšuje, neboť si patřičně motivovaní politici v čele vlády půjčují neochvějně dál a dále na mezinárodním trhu (vydáváním státních dluhopisů), aby mohli vypůjčené peníze každoročně nehospodárně rozfofrovat, povětšinou zpět do kapes těch, kteří naše dluhopisy „kupují“, tedy věřitelům státu, což jsou lichváři na té nejvyšší úrovni, kterým dnes patří na světě téměř všechno na světě. A to, z toho co se jim zlíbí, a nepadne do ruky po dobrém, si vezmou silou. Stačí lousknout prsty a vojenská mašinérie válečnických zemí se rozhýbe a zanechá za sebou jen spálenou zemi – odporovat této moci se prostě nesmí.

Jako vhodný příklad toho, jak to funguje v praxi, může sloužit vyplenění Cařihradu (Konstantinopole) francouzskými (franckými) křižáky v roce 1204, známé jako IV. křížová výprava. Francouzi (Frankové) neměli dost stříbra (20 tun – dvouletý zisk tehdejších francouzských či franckých králů) na zaplacení benátských lodí, které je měly přepravit do Svaté země, tak po cestě splatili dluh tím, že vyplenili Cařihrad, který krátce před tím zavedl vůči Benátčanům cla.[i] Benátčanům byly po dobití Cařihradu „obchodní bariery okamžitě odstraněny“. Navíc Benátky získaly jako část válečné kořisti, významné části východořímské, či byzantské říše, města Lemnos a Gallipoli, a četné ostrovy ve Středozemním– a Iónském moři, včetně Kréty (Kandie).

Netřeba zmiňovat, že díky šikovnému vyjednávání dóžete Dandola s egyptským sultánem al-Adilou, zvaným Safadin (1145–1218), mladším bratrem proslulého Saladina, Francouzi (Frankové) tehdy do vytoužené Svaté země, tedy do tehdejší Palestiny nakonec nikdy nepronikli. Nebylo ani třeba, lup z vyplenění Cařihradu byl až do přepadení a vyrabování Nového Světa, doposud nevídaný (mimochodem, i v případě rabování Nového světa hrála svou tragickou roli Serenissima Repubblica di Venezia).

Jen za poslední dobu jsme totožný scénář mohli vidět v Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Libyi a Jemenu. Jak to dopadne v již pět let brutálním terorizmem zmítané Sýrii, je otázkou, která bude rozhodnuta v nejbližší době. Ale opět to v Levantě nevypadá dobře. O generaci dříve se rozvíjely podobné scénáře ve Vietnamu, Kambodži, Laosu, Angole, Íránu, Libanonu a na Korejském poloostrově. Nemluvě o Latinské Americe, kde je všemožnými (v mnoha případech krvavými) prostředky udržován režim tzv.  Pax Americana do dnes, tak jako ve Vietnamu, Kambodže, Laosu, Angole, Íránu, Libanonu a na Korejském poloostrově, atd.[ii].

Za silným ramenem a ocelovou pěstí nejvyzbrojenější armády světa, je třeba opět hledat zvrácenou mysl, ničivou vůli, a dle potřeby tištěné papírové peníze nadnárodní finanční oligarchie z řad potomstva pradávných lichvářů, dnešní internacionalisty.

Lichva je totiž jen dalším, časem osvědčeným, způsobem, jak si zajistit hmotnou nadvládu nad světem. Někdejší lichváři, dnešní bankéři, představují moc, která vládne světu již od pradávna. Svůj monopol si zajistili tím, že lichva, (neboli rabat – hebrejsky „ribbit“) byla od roku 1311 v křesťanství zakázána a dokonce považována za hřích[iii]. V islámu je za hřích považována lichva do dnes, zatím co křesťanská kultura se již vůči lichvě, která byla zevšeobecněna, na široké úrovni nikterak nevymezuje. Není také divu, když vatikánské finanční instituce musí fungovat v prostředí, kde je lichva obecně uznávána, i když bylo dříve praktikování lichvy v Evropě (vyjma Anglii) doslova „nekřesťanské.“

K provozování lichvy stačilo být nekřesťanem.[iv] Být nekřesťanem byl tedy pro některé rodiny výhodou. Byla to jakási inherentní obchodní koncese. Ti, kteří mohli peníze půjčovat, protože je měli, si mohli snadno pronajmout specializované „nekřesťany“ jménem kterých pak peníze půjčovali. Tato praxe je známa do dnes. Institut tzv. „dvorních židů“ se jen přeměnil v institut tzv. „bílých koní“. Dnešní pohnutky nejsou náboženské, ale spíše praktické. Rody finančních elit se za dobu svého působení poučily a naučily se vyhýbat přímému hněvu a útokům na jejich životy, stran rozezleného davu dlužníků. Být totiž věřitelem, je velmi nebezpečný úděl. Zatím co dlužníkův život je jištěn jeho dluhem, život věřitele samotný dluh podmiňuje. Z četných neblahých zkušeností za dobu jejího uplatňování, byly proto vyvinuty sofistikované techniky a metody lichvy a dovedeny k naprosté dokonalosti. Jako apex těchto snah lze považovat frakční bankovnictví[v].

Tímto byla obšírně popsána náplň onoho zájmového sdružení elit, zvaného Bilderberg. Finance, politika a media. Vše ostatní se odvíjí od těchto veličin. Války, revoluce, kolonizace, kampaně, degenerace vzdělávacích systémů, revizionizmus dějin, atd. Jako motiv lze snadno označit mamon a touhu po bezbariérovém obchodování a globálnímu vládnutí (global governance, také new world order) jednomu homogennímu světu (one world). Následující část nám poodkryje záclonku machinací, které toto bratrstvo podniká u nás v Českých Zemích.

Bilderbergové v Čechách – Schwarzenberg

Zle, matičko, zle! Švarcemberci zde: jeden, ten je jenerál, a druhý je kardinál; zle, matičko, zle! Zle, matičko, zle! Švarcemberci zde: jeden drží karabáč, druhý říká otčenáš; zle, matičko, zle! Zle, matičko, zle! Švarcemberci zde: jeden, ten je arcibiskup, a druhý je taky špicbub; zle, matičko, zle! (Píseň Čechů r. 1850; Karel Havlíček Borovský)

Jakým stylem ale operují Bilderbergové zde, v České republice? To není až tak těžké pochopit. Z tuzemských osobností, které jsou nějak implikovány do osnov nového světového pořádku, je znám zejména (ne příliš) čestný předseda TOP09, Karel Schwarzenberg[vi] (ročník 1937), dvěma kauzami – mírně řečeno – kontroverzní restitucí majetku pohádkového rozsahu a prohrou druhého kola prvních přímých prezidentských voleb. Budeme-li následovat jeho páchnoucí stopu, tedy onen zatuchlý puch starých feudálních praktik, který se za Schwarzenbergem táhne, dojdeme celkem snadno až k projevům onoho přímého působení nadnárodní oligarchie na politické a hospodářské dění u nás.

Protagonista, medii žoviálně přezdívaný „kníže“ sám přiznává, že se setkání Bilderbergu zúčastnil celkem dvakrát. A jelikož si nevidí do úst, prozrazuje pozornému posluchači, že pro některé členy Bilderbergu je naše země velmi zajímavá, neboli slovy „knížete„ v televizním pořadu Hydeparkpro většinu členů Bilderbergu zase taky ta Česká republika tak strašně zajímavá není„. Nicméně zde nacházíme nejméně tři členy této skupiny, včetně „Prince of Schwarzenberg„, kteří své zájmy v této České republice, jak ještě uvidíme, zjevně mají.

Schwarzenberg a Soros

Neblahé ovlivňování českého veřejného mínění internacionalisty, prostřednictvím oblíbeného nástroje od pradávna – medií, začalo tím, že Schwarzenberg v roce 1996 koupil majoritní podíl v týdeníku Respekt (skrze firmu R-Presse – německy erpresse = vydírej).

O deset let později, v červnu 2006 vstoupil do Respektu Zdeněk Bakala, metaforicky řečeno, bílý kůň klusající dlouhodobě po boku Schwarzenberga. Viz kauza Becherovka, z roku 1997[vii].

Čí bílý kůň byl tehdy  Schwarzenberg, zůstává v této fázi nejasné. Schwarzenberg předsedal m. j. Helsinské federaci pro lidská práva, se kterou je úzce spojován strůjce barevných revolucí, účastník Bilderbergu, maďarský rodák George Soros (ročník 1930), původním jménem György Schwartz.

V knize, duchaplně nazvané „Soros on Soros: Staying Ahead of the Curve“ její protagonista přiznává, že od roku 1980 podporoval disidenty Charty 77 skrze svou nadaci ve Švédsku, kterou vedl František Janouch (ročník 1931) a nadaci International Helsinki Federation for Human Rights ve Vídni (IHF), kterou vedl Karel SchwarzenbergSoros podle webových stránek nadace IHF z roku 1999 seděl ve správní radě.

Snímek webových stránek nadace IHF z roku 1999: Soros a „kníže“ pod jednou střechou. Viz příloha.

 

Do podpory chartistů podle vlastních slov Soros tehdy napumpoval 3 miliony dolarů, Karel byl mezi tím „švorc“. Podle rakouské tiskové agentury APA, měla Schwarzenbergova nadace se sídlem v Lichtenštejnském Vaduzu, ještě v roce 2002 dluhy ve výši 6 milionů Euro.[viii]

V lednu roku 2008 byl někdejší finanční ředitel IHF odsouzen za zpronevěru 1,2 milonů Euro. Po svém vytunelování byla nadace poslána do likvidace, aby se převtělila v International Partnership for Human Rights (IPHR).

Podobný osud potkal i další, tentokráte tuzemskou Nadaci Bohemiae, založenou Schwarzenbergem. Nadace přijímala peníze zajímavým trikem: sponzorská firma si zapsala peníze věnované nadaci do účetnictví jako náklady na reklamu. Nadace Bohemiae si naproti tomu peníze zaúčtovala jako dar, který se nezdaňuje. A to protože, (anebo přestože) byla jedním z jejích sponzorů, obrovská nadnárodní auditorská a účetní firma Price Waterhouse Coopers. Finanční úřad zpochybnil způsob účtování nadace a doměřil jí daň ve výši asi tří milionů korun. Neochota nadace vyměřenou pokutu zaplatit vedla k její likvidaci. Finanční úřad považoval praxi nadace za podvod.[ix]

Schwarzenberg a Bakala

Zděněk Bakala (ročník 1961), další loutka Rothschildů v Čechách, od samotného začátku svého neblahého působení u nás po návratu z emigrace, figuroval viditelně tam, kde nadnárodní oligarchické struktury konaly neviditelně. Podobně jako někdejší politik Jan Ruml šefredaktor časopisu Respekt v roce 1990 – dříve blokovaná osoba druhou správou StB (často se zde jedná o pře-verbované agenty totalitní komunistické rozvědky, kontrarozvědky, nebo VKR. To byla tzv. „maltská elita“ na základě dohody z Malty z konce roku 1989).

RESPEKT List byl založen 18. listopadu 1989 v bytě mluvčího Charty 77 Alexandra Vondry skupinou samizdatových novinářů. Vznikl spojením samizdatových časopisů Sport a Revolver Revue. Nejdříve se jmenoval Informační servis. Během roku 1990 se Informační servis změnil v Respekt, jehož první číslo vychází 14. března 1990. Od roku 1994 byla majoritním vlastníkem časopisu RESPEKT společnost MAFRA (vlastník MF Dnes), v roce 1996 její podíl odkoupil Karel Schwarzenberg a stal se majitelem 99,9 %. Pro dlouhodobou ztrátovost časopisu však Schwarzenberg hledal dalšího akcionáře. V červnu 2006 byl oznámen „vstup nového vlastníka“ Zdeňka Bakaly.

O rok později Bakala více než zdvojnásobuje základní kapitál vydavatelství týdeníku Respekt (R-Presse, připomeňme si německy erpresse = vydírej).

V září 2012 Bakalova vydavatelská společnost Economia, a. s. vykoupila zbývající podíl od  Karla Schwarzenberga a dalších minoritních vlastníků Respekt Publishing, a. s. (nástupnické vydavatelské společnosti R-Presse – připomeňme si opět, německy erpresse = vydírej).

Schwarzenberg tak přestává být akcionářem společnosti. Ke dni 1. července 2014 dokončila společnost Economia, a. s. fúzi se společností Respekt Publishing, a. s., čímž Respekt Publishing jako vydavatelská společnost Respektu zaniká.

Ale o Schwarzenberga, nebo dokonce, nedej Bože, Bakalu zde zdaleka nejde. To jsou jen poskoci, degenárat a nastrčenec, malé ryby v globalizačním rybníku internacionalistů. Zde jde o mnohem větší kousky.

Od roku 2007 týdeník Respekt spolupracoval s britským globalizačním časopisem The Economist a publikoval v každém čísle dva jeho aktuální texty. A zde se pomalu dostáváme k věci. Totiž k tomu, že v nakladatelství Economia a.s., několik dlouhých let působil těžko-kalibrový člen Bilderbergu, Andrew Knight, náhradník samotného mediálního cara Ruperta Murdocha a bezprostřední sekundant králů Židů – Židů králů, Rotschildů.[x]

Andrew Knight & Rothschild

Andrew Stephen Bower Knight (ročník 1939) je díky svým úzkým vazbám na Rotschildy skutečný internacionalistický (globalizační) guru. Velký internacionalista působil od roku 1966 hned v několika zemích v takzvaně prestižním týdeníku The Economist, nejprve v sekcích „the international business“ a „investment“. Po dvou letech pracoval dva roky ve  Washigtonu, a poté v Bruselu. Redaktorem v The  Economist byl od roku 1974 až do roku 1986, kdy přešel ke skupině The Daily Telegraph Group, ve které působil do r. 1989.

V roce 1990 vstoupil Knight do News International plc. Ruperta Murdocha, který učinil z Knighta svou pravou ruku a svého náhradníka. O rok později se stal členem představenstva News Corporation, a od r. 1994 byl jmenován na post ředitele, na kterém působil až do r. 2012. V devadesátých létech působil Knight pár měsíců i jako ředitel tiskové agentury Rothschildů, Reuters.

Komu není jeho vazba na Rothschildy zřejmá, tomu snad bude dostačovat fakt, že Knight působil i v přímých strukturách správy nedozírného majetku rodu Rothschildů. Konkrétně v Rothschild Investment Trustu (RIT), od roku 1996 do roku 2008, kdy se stal ředitelem J. Rothschild Capital Management Limited, což je řídící struktura RIT. Tam působil až do roku 2013.

Zajímavé je v tomto kontextu též Knightova činnost v rámci nejrůznějších internacionalistických, či globalizačních think-tanků jako je Centre for policy studies, kde byl Knight členem správní rady, či prestižním Royal Institute of International Affairs (znám jako Chatham House) a oxfordské Ditchley Foundation, či investičních fondů, jako je Kingsley capital partners, kde působil v dozorčí radě. Kingsley capital partners je doslova partnerem fondu Albright capital, který má přímou vazbu na českou rodačku Marii Janu Korbelovou, známou jako Madeleine Albright, která na postu ministryně zahraničí SSA proslula coby „balkánská řeznice“, či „balkánská krvavá bába“, známá svým opovržením pro životy nejen srbských, ale zejména iráckých dětí.

Co však nejvíce pojí Knighta s Bilderbergem je jeho řídící výbor (Bilderberg steering committee), ve kterém dlouhodobě působil.

Zajímavé je i Knightovo působení v Oxfordu, který jako magnet přitahuje české podnikatelsko-politické podsvětí, zejména kmotr Mrázkova Luďka Sekyru a Sekyrova tuzemská politicko-mediální pimprlata, současného ministra kultury, pochybně laicizovaného kněze Daniela Hermanna, tak jako svého exhibičního kazatele, (osobního „prezidentského kandidáta“), známého svým nestřídmým hochštaplerstvím a hypertrofovaným egem, Tomáše Halíka. V rámci inaugurace Sekyra House, a Halík Hall, se zřízení „lavičky Václava Havla“ v roce 2014 společně se zmíněnými pimprlaty a jejich principálem, mimochodem účastnil i Bilderberg Schwarzenberg.

Andrew KnightOxfordu působil přímo v kruzích univerzity hned několikrát. Od roku 1984 byl členem rady „Templeton College“, která je pojmenována podle svého sponzora, finančního spekulanta Templetona, jehož nadace nedávno udělila cenu dotovanou 30 milióny korunami, právě onomu egocentrickému pimprleti Sekyrova blešího cirkusu, Tomáši Halíkovi, kterého minulost, jak církevní, tak i vědecká, odbormá, či akademická, je podle dostupných informací kompletně dílem bujné fantazie. Jeho minulost ve strukturách socialistického totalitního bezpečnostního aparátu již méně.

U nás v ČR, dávno před oxfordskou exhibicí tuzemské nomenklatury, v roce 2008 vzniká společnost Economia a.s. Jakmile je vše připraveno, přebírá ji v polovině roku 2009 firma Bxr Media Limited, se sídlem v kyperské Nicosii, a vlastní ji až do 21. 3. 2014.

Dne 20. 10. 2011 vstupuje Andrew Knight, do představenstva nakladatelství Economia a.s. Dne 21. 12. 2011 se přesouvá do dozorčí rady, kde působí až do konce kyperské éry, tedy přesně do 21. 3. 2014.

Knight, Svoboda & Lichtenštajn

Andrew Knightem nastupuje do statutárních funkcí v Economia a.s. také jeho syn, diplomat Casimir Knight, který se již dříve stává instrumentálním při realizaci, jak jinak než temné, agendy Bilderbergů v Českých zemích.

Casimir Knight (ročník 1968), spolu s bývalým poslancem sněmovny a tajemníkem branně bezpečnostního výboru PSP ČR, Tomášem Svobodou (ročník 1966), založil již r. 1996 PR agenturu Knight & Svoboda spol. s r.o., která se mimo jiné později podílela i na volební kampani TOP 09, ale již mnohem dříve také na politických aférách „Zemanův kufřík“, nebo „výbuch před domem ministra Ivana  Pilipa v době, kdy mu padaly preference“. Jako statutární člen ve společnosti působil kazisvět dva roky.

Třetím společníkem, který to tehdy vše platil, byl, taktéž do roku 1998, princ Heinrich Liechtenstein (jehož rodina vznášela vůči České republice u mezinárodních soudů nehorázný nárok na 21 miliard Kč  za 160 tisíc hektarů půdy, zámky, kulturní sbírky.

Prince Heinricha Liechtensteina (Lichtenštajna) nalezneme v záznamech statutárních orgánů správní rady (board of trustees) Templetonovy nadace. S finančním spekulantem Templetonem, někdejším sousedem opět nechvalně známého privatizačního tuneláře a syna estébáka Viktora Koženého, měl co do činění i náš významný člen Bilderbergu, Adrew Knight, který byl v letech 2003 až 2008 ředitelem investičního fondu Templeton Emerging Markets Investment Trust Public Limited Company. Zde se kruh nájezdníků na osláblé ekonomiky pomalu uzavírá.

Economia a. s. v dubnu roku 2013 přistupuje také k akvizici internetových medií a kupuje od společnosti Volný internetový portál Volny.cz, kterého součástí je i aktuálně.cz. Vlastníkem společnosti volný byl tou dobou investiční fond Warburg Pincus.[xi]

Akvizice internetových medií následuje prohrané prezidentské volby Karla Schwarzenberga. Bakala chtěl, podle expertů na mediální trh, koupit Centrum Holdings proto, aby posílil svou roli na internetu.“. Analytici totiž spatřovali neúspěšnou kandidaturu Schwarenberga na prezidenta, použijeme-li oblíbenou mediální floskuli, jinak řečeno, prohru Schwarzenberga ve druhém kole prvních přímých prezidentských voleb (25. – 26. 1. 2013), v nedostatečném marketingovém tlaku na voliče v elektronických mediích. To se muselo změnit do voleb příštích a do voleb obecně. Tak nějak vznikla další drtička veřejného mínění – manipulační mašinérie zvaná DVTV, která zvídavému pozorovateli poskytuje nádherný příklad mediální manipulace, takřka v přímém přenosu. Zejména během volebních kampaní.

Na scénu zde opět přichází George Soroš. O jeho úmyslech, manipulovat volby v Evropě nejpozději od zveřejnění e-mailové korespondence, známého jako DC Leaks nemůže být pochyb. A zde se uzavírá další kruh. Podíváme-li se jak se audiovizuálně činí stále prodělečná Economia a.s. prostřednictvím internetového televizního pořadu DVTV, který má pod svým jménem tandem bývalých redaktorů pořadu Události, komentáře České televize, Daniela Drtinová a Martin Veselovský. Shodou náhod pak nacházíme Drtinovou ve správní radě Sorosovy nadace Open Society Fund.

Drtinová ve správní radě Sorosovy nadace Open Society Fund – skrze DVTV nástroj předvolební manipulace.

DrtinováVeselovský & TíVí

I za cenu, že si to redakce DVTV musí vymyslet, a vložit to svému hostu, takříkajíc, do úst, má manipulační mašinerie v režii globalistů produkovat patřičně zpracované, a podle předem daných not upravené veřejné mínění. Protože je nutné ovlivnit výsledek voleb ve prospěch preferovaného výsledku a zavděčit se zadání zaměstnavatelů. A to není vybájený koncept. Informace zveřejněné projektem DC Leaks v souvislosti se Sorosovou nadací, na snahu doslova ovlivňovat volební výsledky jednoznačně ukazují.

Takže je nyní názorně jasné o co zde členům Bilderbergu jde. O hospodářský a politický dozor, skrze mediální a ekonomickou kontrolu české populace. Partikulární motivací může být ožebračení a oslabení státu prostřednictvím ilegálních restitucí, ve kterých si aktéři zákulisních machinací a jejich posluhovači mohou přijít na své.

***

Vysvětlivky

[i] Benátský dóže Enrico Dandolo (1107 – 1205) před tím samozřejmě přinesl „nezvratné důkazy“ o tom, že Cařihrad podporoval nekřesťanské Saracény. Nejprve ale Francouzi pro Benátčany cvičně podmanili křesťanský Zadar (tehdy zvaný Zara) v Dalmácii, který se Benátčanům zdráhal platit výkupné a paktoval se s konkurencí. Po té se Francouzi (Frankové) s Benátčany vrhli na Cařihrad, který na rok obsadili, než jej dočista vyplenili. Zvítězit jim pomohl mladý Alexios Angelos (c. 1182 – zardoušen r. 1204), korunován na byzantského císaře Alexiose IV., syn, vlastním bratrem svrženého a oslepeného byzantského císaře Izáka II. Angelose. Alexios se o byzantský trůn ucházel a čekal na tu správnou příležitost v exilu, na dvoře svého švagra, Filipa Švábského (1177 – podříznut r. 1208). Na trůn usedl Alexios IV, ale jen na krátko, než byl svými oponenty jako zrádce, který se paktoval s křižáky, v lednu roku 1204 zardoušen.

Švagr měl také své problémy. Filip Švábský byl biskupem würzburským, vévodou franským a, jak jinak,  švábským, králem římským (korunovaným v Mohuči r. 1198). Byl také nejmladším synem císaře Fridricha (RudovouseBarbarossy) Hohenštaufského. Nota bene, příznivci papeže Inocence III. nechali souběžně za římského protikrále v Cáchách ve stejném roce korunovat Otu IV. Brunšvického z rodu Welfů, byť byla Filipova babička Judita Bavorská taktéž z rodu Welfů, stranícímu Papežům, oproti římským císařům Štaufským (Hohenštaufům). Ota Brunšvický byl navíc z rodinných důvodů příznivcem Anglie, a Filip Švábský naopak Francie. Ty pravé korunovační klenoty byly nicméně v držení Hohenštaufů, takže právoplatným králem byl Filip. Po jeho vraždě však Ota jako král nakonec na chvilku obstál. Zasnoubil se s Beatrix, dcerou Filipa, dostal hlasy všech zúčastněných volitelů ve volbách, konaných 11. listopadu 1208 ve Frankfurtu. Pak byl v Římě řádně korunován na císaře, jenže hned po korunovaci odvolal většinu slibů daných svatému stolci a začal s obnovováním říšské správy v Itálii, při čemž pošilhával i po sicilském panství. Tím se dostal do otevřeného konfliktu s papežem, neboť sicilské království bylo formálně papežským lénem.

[ii] Pro ilustraci seznam intervencí: FROM WOUNDED KNEE TO SYRIA: A CENTURY OF U.S. MILITARY INTERVENTIONS by Dr. Zoltan Grossman. A partial list of U.S. military interventions from 1890 to 2014 Popis intervencí: 35 countries where the U.S. has supported fascists, drug lords and terrorists

[iii] Lichva byla zakázána nejprve kléru niceským koncilem svolaným papežem Konstantinem v roce 325, a posléze i všem křesťanům prostřednictvím usnesení 3. Lateránského koncilu (1179).

[iv] Tóra obsahuje v 5. knize Mojžíšově, což je její poslední kniha zvaná Devarim, tzv. deuteronomický zákoník. Ten v kapitole 23. stanovuje pravidlo lichvy, jako praktiky vztahující se na stoupence cizího náboženství: 19: Nedáš na lichvu bratru svému ani peněz, ani pokrmu, ani jakékoli věci, kteráž se dává na lichvu. 20: Cizímu půjčíš na lichvu, ale bratru svému nedáš na lichvu, aby požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj při všech věcech, k kterýmž bys vztáhl ruku svou v zemi, do níž vejdeš, abys dědičně obdržel ji.

Zdroj: https://cs.wikisource.org/wiki/Bible_kralick%C3%A1/Deuteronomium

[v] Tzv. „bankovnictví částečných rezerv“.

[vi] Pečínkova mozaika, profesionální bílí cikáni a symbolické prasečáky

[vii] Kauza Becherovka

http://www.halonoviny.cz/articles/view/2394323

http://www.nevolimkarla.cz/kauzy/karel-dostal-chut-na-becherovku/

http://neviditelnypes.lidovky.cz/politika-becherovka-koks-a-prachy-dlj-/p_politika.aspx?c=A120805_180541_p_politika_wag

Becherovka se privatizovala dne 3. září roku 1997. Jednalo se o jeden z prvních privatizačních skandálů. Tehdy vláda (zejména ministr zemědělství Lux) rozhodla o prodeji 89 % Karlovarské Becherovky ve prospěch společnosti Value Bill s.r.o. za 1, 997 miliardy korun. Ke všeobecnému překvapení padlo toto rozhodnutí o krátké přestávce jednání Poslanecké sněmovny.

Překvapivý byl i vítěz. Firma Value Bill totiž nesplňovala ani jednu z podmínek výběrového řízení. Naopak, ze sedmi soutěžících, předložila nejslabší podnikatelský záměr a nenabídla ani nejvyšší cenu. Firmu Value Bill vybrali ministři ODA a KDU-ČSL, k nimž se připojil ještě Jan Ruml, tehdy ještě ministr vnitra za ODS.

Firma Value Bill se později přejmenovala na Salb. Schwarzenberg, vlastnil 20 % akcií a „Bakalova společnost“ Patria Finance 40 %. Francouzská firma Pernod Ricard vlastnila 40%. Bakala a Schwarzenberg obratem prodali své podíly francouzské firmě a skórovali za úspěšnou privatizaci slušný výdělek. Podobně, jako v případě uhelných dolů OKD, které opět velmi výhodně získal klusák Bakala v roce 2004, byla Becherovka solidně vytunelována. Za rok 1997 měla Becherovka zisk 149 603 000 Kč, na účtu v bance 220 milionů a zásoby vyrobeného zboží. Zisk trvale klesal a na rok 2000 se už předpokládala ztráta 140 milionů. Becherovka je zatížena obrovským úvěrem (mimo jiné za podivný nákup ochranné známky) a kasa je prázdná. Snižuje se produkce, propouštějí se zaměstnanci, byla zastavena výroba nealkoholických nápojů, jejíž zachování bylo také jednou z podmínek privatizace. Začátkem roku 2001 měla firma asi 350 zaměstnanců. Nyní pracuje v tomto provozu už jen jediný – vrátný.

[viii] Die Fürstlich Schwarzenberg’sche Familienstiftung hat sechs Millionen Euro Schulden.“ http://www.ots.at/presseaussendung/OTS_20021027_OTS0020/schwarzenberg-stiftung-hat-schulden

[ix] http://danielsolis.cz/bude-top09-dalsi-myslivcuv-flop-a-la-nadace-bohemiae-01/

[x] Podle knihy „Charlotte and Lionel: A Rothschild Love Story“ od Stanleyho Weintrauba: „when Rotschild was asked by a journalist whether he would like to become king of the Jews in a restored Palestine, he siad, „Oh, no! I would rather be a Jew of the kings than a king of the Jews.https://books.google.cz/books?id=vjmeijdRi0QC

[xi] Není třeba uvádět, že rodina Warburgů, původně benátských bankéřů s příznačným jménem Del Branco, je velmi blízko rodině Rothschildů. Zřejmé je to, na příklad, z epizody uvedené v pamětech československého občana s výrazným mezinárodním přesahem, Richardem Coudenhove-Kalergi, svého času (za Monarchie) také hrabětem. Kalergi píše: „Začátkem 1924 jsem obdržel telefonát od barona Luise Rothschilda: jeden z jeho přátel, Max Warburg z Hamburku, četl moji knihu a chtěl nás poznat. K mému velkému údivu mi Warburg nabídl šedesát tisíc zlatých marek. K rozjezdu hnutí během prvních tří let.“ Zdroj: Eine Idee Erobert Europa – Meine lebenserinnerungen. Verlag Kurt Desch, Wien München Basel, 1958. ISBN: 3850023257. Str. 118.

Dodatek – aféra „Zemanův kufřík“

Cílem komplotu v aféře známe jako „Zemanův kufřík“ bylo oslabení dvou nejsilnějších politických stran v zemi, ve prospěch slabších stran nakloněných plnění restitučních nároků Liechtensteinů (v  hodnotě 21 mld. Kč). Za tímto účelem obstaral tehdejší lobbyista ODS, Tomáš Dvořák 4 miliony Kč poradenské firmě Knight & Svoboda spol. s r.o. z účelových černých kont Občanské demokracie. Jeden z jednatelů a společníků firmy, Tomáš Svoboda (ročník 1966), který byl do roku 1996 poslancem PSP (za KDS a ke konci volebního období za ODS) a tajemníkem Branně bezpečnostního výboru, tak jako členem stálé komise pro kontrolu použití operativní techniky Policie ČR a Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS, poukázal na účet soukromé detektivní kanceláře DISKRÉTNOST II. spol. s r. o. 700.000 Kč. Ta vypracovala falešné záznamy BIS o sledování tehdejšího předsedy ČSSD Miloše Zemana a ukázala je prostřednictvím jistého gaunera  (říkejme mu pan Lišák), svému řídícímu orgánu z kontrarozvědky (říkejme mu pan Hajný), kterého byl Lišák agentem. Hra měla proběhnout tak, že by si Hajný, který měl mít kontakty na osobu blízkou Zemanovi, s informací o sledce chtěl šplhnout a „kufřík“ s falešnými dokumenty by předsedovi ČSSD předal. K tomu ale nedošlo, neboť padělky nevypadaly věrohodně. Naopak, Hajný neprodleně informoval inspekci BIS. Ta po Hajném kupodivu nechtěla ani žádný zápis. Lišák už ale s kufříkem po druhé za Hajným nedorazil. Kufřík musel být Zemanovi doručen prostřednictvím jeho bezpečnostního poradce Mikuláše Tomina, jistým recidivistou Milošem Deméterem. Do té doby ale celá aféra dávno ztratila svou razanci a vyšuměla. Nicméně, je poučné vidět v přímém přenosu, jak Bilderbergové obecně operují. Pro dosažení svých zájmů uplácí poradenské kanceláře, nejlépe penězi infiltrovaných konkurujících si subjektů, a za použití kriminálních živlů pak konkurenty znesváří až na ostří nože. Za použití své dvorní mediální klaky, někdy správně označované jako „žurnalistická žumpa“ pak veřejnosti prodají svou vlastní verzi příběhu. Jinou verzi – většinou tu pravdivou už nikdo neuslyší. V případě, že by pachatelům hra vyšla, znemožnila by se ČSSD před volbami tím, že osočuje BIS ze sledování svého předsednictva na základě zfalšovaných dokumentů, tedy neprávem. Následně by, nicméně, vyšlo na jevo, že falešné dokumenty nechala na zakázku vyrobit a doručit ODS. Tedy další skandál před volbami, tentokrát by jeho obětí byla tehdy vládnoucí strana. To je zřejmé ze Sarajevského atentátu (podzim 1997), který pak následoval a rozpoutal největší politickou krizi v zemi v polistopadových dějinách. Nepřekvapí, že za sarajevským atentátem stáli vlivní členové ODS z řad posluhovačů Bilderbergu a jeho nástrojů,, Jan Ruml a Ivan Pilip a předmětem byla právě účelová černá konta ODS. Nepřekvapí, že o černých kontech hovořili představitelé ČSSD s čecho-švýcarským podnikatelem a šéfem české mincovny, Janem Vízkem v Bambergu. Nepřekvapí ani, že Lišák prodával tajné  (pravé, či falešné) dokumenty právě do Švýcarska, takže i zde se kruh uzavírá.

Příloha: Soros – Schwarzenbergská subverze – International Helsinki Federation

Mezi sponzory uvedenými na poslední stránce samozřejmě nesmí chybět i nechvalně známá kvasi-státní organizace se sídlem ve Washingtonu (DC), figurující ve všech barevných revolucích – NED (National Endowment for Democracy).

IHF - About the International Helsinki Federation for Human Rights, Vienna

1 Trackbacks & Pingbacks

  1. Nástroje Bilderbergu v Českých zemích « Svoboda jednotlivce je základ státu

Leave a Reply